Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tato stránka je okopírovaná ale čtěte (http://vetvicka.borec.cz/view.php?cisloclanku=2005060101)

Už jako malé holčičky ve školce si představujeme, s jakým princem bychom tak chtěly chodit, a ačkoliv si to třeba ani neuvědomujeme, ve vzorech našich dospěláků se v nás vytváří model něčeho, co vnímáme jako důležitou součást našeho života, vztah, který od té doby pak hledáme po celý život. Neexistuje, aby se nad otázkou chození spolu a vzájemné lásky někdo nikdy nezamyslel. Většina vztahů shoří na tom, že ti dva se mají sice strašně rádi, rozumí si, ale každý z nich má jaksi jinou představu o tom, co vlastně znamená, když spolu chodí.

Těch představ je hodně, jsou různé a individuální, ale i takové individuality se dají zobecnit. I zde, (jako ostatně vždycky v otázce mezilidských vztahů) se o tom, jak to má být a jak to bývá můžeme jen dohadovat. Protože i zde platí to přísloví o výjimkách, které potvrzují pravidlo. A že jich není málo!

Ten otřepaný názor, že muž chce být dobyvatel a žena chce být sváděna, sice stále trvá, ale mnohdy to bývá i naopak. Stejně obecné zůstává i tvrzení, že muž chce lásku, péči, ale zároveň svobodu, nechce mít pocit, že je takzvaně pod pantoflem. A žena zas má přirozenou touhu rozdávat lásku a péči, chce jistotu a zázemí. A rozpor je tady. Samozřejmě tomu může být i naopak, nemohu mluvit za miliony žen, z nichž má každá tu svojí představu o vztahu. Kariéristkám třeba vůbec nevadí, že se svým milým nevídají denně, a že jejich styk se dá přirovnat spíš k přijmutí telefonního hovoru. Nechtějí rodinu, protože by pro ně znamenala přítěž, překážku na cestě k cíli, který si vytyčily, snad někdy později…

Ale to bývají zralejší ženy, co holky z naší školy, jak ty se na to dívají? Vede hlavně romantika. Láska je pro dívky synonymem k romantice, oddanosti, věrnosti, důvěře… pro jiné je zas láska spojena se zábavou, příjemným zkrácením dlouhé chvíle, hezkým a vzrušujícím zážitkem, pocitem naplnění z toho, že můžou lásku rozdávat, a že jsou za to hýčkány a obdivovány, no které ženě by se to nelíbilo;-). Strašná věc, která je ale už zakódovaná v mysli všech holek, dívek a žen, je přemýšlení o budoucnosti. Dovedu si představit, jak při tomhle pojmu kluky zamrazí. Zkrátka, holky si víc než kluci uvědomují život více dopředu, a hledají jistotu. Když jsou mladinké, hledají lásku, aby měli přítele, když ho mají, chtějí s ním bydlet, aby měli svou domácnost, když to mají, chtějí aby si je ten přítel vzal, aby měly rodinu a zajištění, chtějí děti, aby rod pokračoval… Zkrátka hrůza. Nedá se ale nic dělat, protože tohle v holkách prostě je, jen ty lehkomyslnější, odvážnější a liberálnější na tohle nemyslí… nebo aspoň ne tak okatě.

Je to prostě biologická touha, která je nám dána do vínku stejně jako muži mají větší sexuální potřebu, podmíněnou biologicky. Zkrátka jde o rozmnožení a zachování rodu. Ovšem s čím matka Příroda nepočítala, když to vymýšlela, je fakt, že pravěku už dávno odzvonilo, a že jsme se rozhodli prožívat život ve dvou a že jsme vymysleli slova jako věrnost a žárlivost a podobně…

Měla bych tímto vzkázat všem holkám, že by se měly pokusit přestat tolik myslet na budoucnost a uvědomit si, že v životě se může stát leccos, a že je zbytečné nějak definitivně dopředu plánovat, protože všecko nakonec může dopadnout úplně jinak. Takové dívky jsou pak zklamány z toho, když jim přicházejí svatební oznámení, a ten jejich pořád ne a ne se vyjádřit, i když už spolu bydlí hezkou dobu. Místo aby se radovaly z hezkého vztahu, nutí se do něčeho, k čemu ještě nepřišel ten správný čas.

Myslíte že je to přehnané? Já pár takových holek znám, div že na to nemají grafy…

S prvním rande je to asi tak jako u kluků. Nervozita, u holek nekonečné luftování šatníku, v zásobě minimálně dva balíčky žvýkaček. Jak to dopadne, záleží už pak jen na nich. Jenže, pokud se ještě před rozloučením nějak nedomluví na příští schůzce nebo tak, nastane peklo s názvem zavolá/nezavolá. Nepochybuji o tom, že i kluci uvažují podobně. Většinou se asi stydí, nebo dělají frajery a nezavolají, holka samozřejmě nedočkavě čeká na telefonát, aby slyšela, jak byla včera úžasná… nedočká se. Holka chce prostě jen jistotu, že to není jenom krásný sen, a kluk zas nechce být z toho krásného snu rušen.

První společná noc… holky si ji spojují s romantikou, příjemnou hudbou, svíčkami… já říkám-ať je to kde je to, hlavně aby to bylo s člověkem, který si to zaslouží. Tady hraje u holek důležitou roli citová angažovanost. Zatímco kluk se vyspí s pěknou holkou, i když do ní není zrovna blázen, u holek se to tak často nestává právě kvůli tomu, že sex většinou spojují s hlubším citem.

Naprosto nesmyslné se holkám jeví tvrzení kluka, který chce z ničeho nic ukončit vztah s tím, že potřebuje víc volnosti/času/být nějakou dobu sám, ačkoliv jejich vztah skvěle klapal. Pro holku je to veliká rána, o to větší, pokud ve vztahu nebyly žádné problémy. Pokud k něčem takovému jako je rozchod dojde, holka chce slyšet důvod, aby mohla analyzovat, a propříště se podobné situaci vyvarovat, proto se kluci nedivte, když holce nestačí výmluva dej mi čas, potřebuji být sám apod. Vám by to snad stačilo, myslíte prozaičtěji a berete život jak je, kdežto holka prostě chce vědět proč. Možná jen ze zoufalého pokusu přizpůsobit se podmínce, aby k rozchodu nedošlo, ale to je, myslím, v tu chvíli už zbytečné.

Vím, že kluci mají problém s vyjádřením svých pocitů, ale holky tohle prostě potřebují. Ty chytřejší a důvtipnější si dokáží všímat všech neverbálních projevů lásky, ale, přiznejme si to, rády, moc rády slyšíme ta otřepaná slovíčka miluji tě. Na druhou stranu tohle říká leckdo, a přitom to vůbec nemusí myslet vážně. Ale pokud už to vážně myslíte, zkuste to taky říkat častěji, my holky to moc rády slyšíme.

Je jasné, že holka očekává od kluka věrnost, to snad obě strany. Zajímavé je, že zatímco pro kluky je nejhorším druhem nevěry jeho dívky, když se dozví, že spala s jiným, holky jsou zase mnohem nešťastnější, když se jejich kluk více citově upoutá k jiné, když jí svěřuje tajemství, která jí neříká, když se s ní domlouvá na něčem o čem s ní nemluví, když si s ní víc rozumí, častěji koketuje… to je pro holku peklo, protože když ho načapá s jinou v posteli, dá se to ještě ospravedlnit tím, že „to“ na něj přišlo a nemohl se v tu chvíli ovládnout, že měl vypito, že to byl jen pud a že k ní ve skutečnosti nic opravdového necítí… no, ale abych zas z kluků nedělala necity, nejsou všichni stejní…

Vztah dvou lidí, ať už se vyvíjí jakkoli, by neměl postrádat vzájemnou komunikaci. Je smutné, když se s nejbližším člověkem nedokážeme domluvit na těch nejzákladnějších věcech. Nejsme a naštěstí ani nemůžeme být stále naladěni na stejné vlně, mít naprosto stejné pocity a touhy. Každý jsme jiní a každý z nás očekává od vztahu něco jiného. Každý si představuje chození trošičku jinak. S tím musíme počítat, protože spojíme-li jednou svůj život s někým jiným, neznamená to, že se nám ten dotyčný bude stále přizpůsobovat. Slovo tolerance tady dostává velký význam. A k tomu všemu domluva. I ty největší problémy se dají zvládnout, pokud se na nich ti dva domluví. Neznamená to však, že se tímto vyřeší problémy k naší spokojenosti. Velmi často jsou to rozhodnutí a ústupky, které nám nejsou zrovna příjemné. K tomu se dá říci jen to, aby si člověk vždycky dobře rozmyslel svoje rozhodnutí, aby se pokusil vcítit do druhého a aby především nezradil sám sebe.

 

Už jako malé holčičky ve školce si představujeme, s jakým princem bychom tak chtěly chodit, a ačkoliv si to třeba ani neuvědomujeme, ve vzorech našich dospěláků se v nás vytváří model něčeho, co vnímáme jako důležitou součást našeho života, vztah, který od té doby pak hledáme po celý život. Neexistuje, aby se nad otázkou chození spolu a vzájemné lásky někdo nikdy nezamyslel. Většina vztahů shoří na tom, že ti dva se mají sice strašně rádi, rozumí si, ale každý z nich má jaksi jinou představu o tom, co vlastně znamená, když spolu chodí.

Těch představ je hodně, jsou různé a individuální, ale i takové individuality se dají zobecnit. I zde, (jako ostatně vždycky v otázce mezilidských vztahů) se o tom, jak to má být a jak to bývá můžeme jen dohadovat. Protože i zde platí to přísloví o výjimkách, které potvrzují pravidlo. A že jich není málo!

Ten otřepaný názor, že muž chce být dobyvatel a žena chce být sváděna, sice stále trvá, ale mnohdy to bývá i naopak. Stejně obecné zůstává i tvrzení, že muž chce lásku, péči, ale zároveň svobodu, nechce mít pocit, že je takzvaně pod pantoflem. A žena zas má přirozenou touhu rozdávat lásku a péči, chce jistotu a zázemí. A rozpor je tady. Samozřejmě tomu může být i naopak, nemohu mluvit za miliony žen, z nichž má každá tu svojí představu o vztahu. Kariéristkám třeba vůbec nevadí, že se svým milým nevídají denně, a že jejich styk se dá přirovnat spíš k přijmutí telefonního hovoru. Nechtějí rodinu, protože by pro ně znamenala přítěž, překážku na cestě k cíli, který si vytyčily, snad někdy později…

Ale to bývají zralejší ženy, co holky z naší školy, jak ty se na to dívají? Vede hlavně romantika. Láska je pro dívky synonymem k romantice, oddanosti, věrnosti, důvěře… pro jiné je zas láska spojena se zábavou, příjemným zkrácením dlouhé chvíle, hezkým a vzrušujícím zážitkem, pocitem naplnění z toho, že můžou lásku rozdávat, a že jsou za to hýčkány a obdivovány, no které ženě by se to nelíbilo;-). Strašná věc, která je ale už zakódovaná v mysli všech holek, dívek a žen, je přemýšlení o budoucnosti. Dovedu si představit, jak při tomhle pojmu kluky zamrazí. Zkrátka, holky si víc než kluci uvědomují život více dopředu, a hledají jistotu. Když jsou mladinké, hledají lásku, aby měli přítele, když ho mají, chtějí s ním bydlet, aby měli svou domácnost, když to mají, chtějí aby si je ten přítel vzal, aby měly rodinu a zajištění, chtějí děti, aby rod pokračoval… Zkrátka hrůza. Nedá se ale nic dělat, protože tohle v holkách prostě je, jen ty lehkomyslnější, odvážnější a liberálnější na tohle nemyslí… nebo aspoň ne tak okatě.

Je to prostě biologická touha, která je nám dána do vínku stejně jako muži mají větší sexuální potřebu, podmíněnou biologicky. Zkrátka jde o rozmnožení a zachování rodu. Ovšem s čím matka Příroda nepočítala, když to vymýšlela, je fakt, že pravěku už dávno odzvonilo, a že jsme se rozhodli prožívat život ve dvou a že jsme vymysleli slova jako věrnost a žárlivost a podobně…

Měla bych tímto vzkázat všem holkám, že by se měly pokusit přestat tolik myslet na budoucnost a uvědomit si, že v životě se může stát leccos, a že je zbytečné nějak definitivně dopředu plánovat, protože všecko nakonec může dopadnout úplně jinak. Takové dívky jsou pak zklamány z toho, když jim přicházejí svatební oznámení, a ten jejich pořád ne a ne se vyjádřit, i když už spolu bydlí hezkou dobu. Místo aby se radovaly z hezkého vztahu, nutí se do něčeho, k čemu ještě nepřišel ten správný čas.

Myslíte že je to přehnané? Já pár takových holek znám, div že na to nemají grafy…

S prvním rande je to asi tak jako u kluků. Nervozita, u holek nekonečné luftování šatníku, v zásobě minimálně dva balíčky žvýkaček. Jak to dopadne, záleží už pak jen na nich. Jenže, pokud se ještě před rozloučením nějak nedomluví na příští schůzce nebo tak, nastane peklo s názvem zavolá/nezavolá. Nepochybuji o tom, že i kluci uvažují podobně. Většinou se asi stydí, nebo dělají frajery a nezavolají, holka samozřejmě nedočkavě čeká na telefonát, aby slyšela, jak byla včera úžasná… nedočká se. Holka chce prostě jen jistotu, že to není jenom krásný sen, a kluk zas nechce být z toho krásného snu rušen.

První společná noc… holky si ji spojují s romantikou, příjemnou hudbou, svíčkami… já říkám-ať je to kde je to, hlavně aby to bylo s člověkem, který si to zaslouží. Tady hraje u holek důležitou roli citová angažovanost. Zatímco kluk se vyspí s pěknou holkou, i když do ní není zrovna blázen, u holek se to tak často nestává právě kvůli tomu, že sex většinou spojují s hlubším citem.

Naprosto nesmyslné se holkám jeví tvrzení kluka, který chce z ničeho nic ukončit vztah s tím, že potřebuje víc volnosti/času/být nějakou dobu sám, ačkoliv jejich vztah skvěle klapal. Pro holku je to veliká rána, o to větší, pokud ve vztahu nebyly žádné problémy. Pokud k něčem takovému jako je rozchod dojde, holka chce slyšet důvod, aby mohla analyzovat, a propříště se podobné situaci vyvarovat, proto se kluci nedivte, když holce nestačí výmluva dej mi čas, potřebuji být sám apod. Vám by to snad stačilo, myslíte prozaičtěji a berete život jak je, kdežto holka prostě chce vědět proč. Možná jen ze zoufalého pokusu přizpůsobit se podmínce, aby k rozchodu nedošlo, ale to je, myslím, v tu chvíli už zbytečné.

Vím, že kluci mají problém s vyjádřením svých pocitů, ale holky tohle prostě potřebují. Ty chytřejší a důvtipnější si dokáží všímat všech neverbálních projevů lásky, ale, přiznejme si to, rády, moc rády slyšíme ta otřepaná slovíčka miluji tě. Na druhou stranu tohle říká leckdo, a přitom to vůbec nemusí myslet vážně. Ale pokud už to vážně myslíte, zkuste to taky říkat častěji, my holky to moc rády slyšíme.

Je jasné, že holka očekává od kluka věrnost, to snad obě strany. Zajímavé je, že zatímco pro kluky je nejhorším druhem nevěry jeho dívky, když se dozví, že spala s jiným, holky jsou zase mnohem nešťastnější, když se jejich kluk více citově upoutá k jiné, když jí svěřuje tajemství, která jí neříká, když se s ní domlouvá na něčem o čem s ní nemluví, když si s ní víc rozumí, častěji koketuje… to je pro holku peklo, protože když ho načapá s jinou v posteli, dá se to ještě ospravedlnit tím, že „to“ na něj přišlo a nemohl se v tu chvíli ovládnout, že měl vypito, že to byl jen pud a že k ní ve skutečnosti nic opravdového necítí… no, ale abych zas z kluků nedělala necity, nejsou všichni stejní…

Vztah dvou lidí, ať už se vyvíjí jakkoli, by neměl postrádat vzájemnou komunikaci. Je smutné, když se s nejbližším člověkem nedokážeme domluvit na těch nejzákladnějších věcech. Nejsme a naštěstí ani nemůžeme být stále naladěni na stejné vlně, mít naprosto stejné pocity a touhy. Každý jsme jiní a každý z nás očekává od vztahu něco jiného. Každý si představuje chození trošičku jinak. S tím musíme počítat, protože spojíme-li jednou svůj život s někým jiným, neznamená to, že se nám ten dotyčný bude stále přizpůsobovat. Slovo tolerance tady dostává velký význam. A k tomu všemu domluva. I ty největší problémy se dají zvládnout, pokud se na nich ti dva domluví. Neznamená to však, že se tímto vyřeší problémy k naší spokojenosti. Velmi často jsou to rozhodnutí a ústupky, které nám nejsou zrovna příjemné. K tomu se dá říci jen to, aby si člověk vždycky dobře rozmyslel svoje rozhodnutí, aby se pokusil vcítit do druhého a aby především nezradil sám sebe.

Už jako malé holčičky ve školce si představujeme, s jakým princem bychom tak chtěly chodit, a ačkoliv si to třeba ani neuvědomujeme, ve vzorech našich dospěláků se v nás vytváří model něčeho, co vnímáme jako důležitou součást našeho života, vztah, který od té doby pak hledáme po celý život. Neexistuje, aby se nad otázkou chození spolu a vzájemné lásky někdo nikdy nezamyslel. Většina vztahů shoří na tom, že ti dva se mají sice strašně rádi, rozumí si, ale každý z nich má jaksi jinou představu o tom, co vlastně znamená, když spolu chodí.

Těch představ je hodně, jsou různé a individuální, ale i takové individuality se dají zobecnit. I zde, (jako ostatně vždycky v otázce mezilidských vztahů) se o tom, jak to má být a jak to bývá můžeme jen dohadovat. Protože i zde platí to přísloví o výjimkách, které potvrzují pravidlo. A že jich není málo!

Ten otřepaný názor, že muž chce být dobyvatel a žena chce být sváděna, sice stále trvá, ale mnohdy to bývá i naopak. Stejně obecné zůstává i tvrzení, že muž chce lásku, péči, ale zároveň svobodu, nechce mít pocit, že je takzvaně pod pantoflem. A žena zas má přirozenou touhu rozdávat lásku a péči, chce jistotu a zázemí. A rozpor je tady. Samozřejmě tomu může být i naopak, nemohu mluvit za miliony žen, z nichž má každá tu svojí představu o vztahu. Kariéristkám třeba vůbec nevadí, že se svým milým nevídají denně, a že jejich styk se dá přirovnat spíš k přijmutí telefonního hovoru. Nechtějí rodinu, protože by pro ně znamenala přítěž, překážku na cestě k cíli, který si vytyčily, snad někdy později…

Ale to bývají zralejší ženy, co holky z naší školy, jak ty se na to dívají? Vede hlavně romantika. Láska je pro dívky synonymem k romantice, oddanosti, věrnosti, důvěře… pro jiné je zas láska spojena se zábavou, příjemným zkrácením dlouhé chvíle, hezkým a vzrušujícím zážitkem, pocitem naplnění z toho, že můžou lásku rozdávat, a že jsou za to hýčkány a obdivovány, no které ženě by se to nelíbilo;-). Strašná věc, která je ale už zakódovaná v mysli všech holek, dívek a žen, je přemýšlení o budoucnosti. Dovedu si představit, jak při tomhle pojmu kluky zamrazí. Zkrátka, holky si víc než kluci uvědomují život více dopředu, a hledají jistotu. Když jsou mladinké, hledají lásku, aby měli přítele, když ho mají, chtějí s ním bydlet, aby měli svou domácnost, když to mají, chtějí aby si je ten přítel vzal, aby měly rodinu a zajištění, chtějí děti, aby rod pokračoval… Zkrátka hrůza. Nedá se ale nic dělat, protože tohle v holkách prostě je, jen ty lehkomyslnější, odvážnější a liberálnější na tohle nemyslí… nebo aspoň ne tak okatě.

Je to prostě biologická touha, která je nám dána do vínku stejně jako muži mají větší sexuální potřebu, podmíněnou biologicky. Zkrátka jde o rozmnožení a zachování rodu. Ovšem s čím matka Příroda nepočítala, když to vymýšlela, je fakt, že pravěku už dávno odzvonilo, a že jsme se rozhodli prožívat život ve dvou a že jsme vymysleli slova jako věrnost a žárlivost a podobně…

Měla bych tímto vzkázat všem holkám, že by se měly pokusit přestat tolik myslet na budoucnost a uvědomit si, že v životě se může stát leccos, a že je zbytečné nějak definitivně dopředu plánovat, protože všecko nakonec může dopadnout úplně jinak. Takové dívky jsou pak zklamány z toho, když jim přicházejí svatební oznámení, a ten jejich pořád ne a ne se vyjádřit, i když už spolu bydlí hezkou dobu. Místo aby se radovaly z hezkého vztahu, nutí se do něčeho, k čemu ještě nepřišel ten správný čas.

Myslíte že je to přehnané? Já pár takových holek znám, div že na to nemají grafy…

S prvním rande je to asi tak jako u kluků. Nervozita, u holek nekonečné luftování šatníku, v zásobě minimálně dva balíčky žvýkaček. Jak to dopadne, záleží už pak jen na nich. Jenže, pokud se ještě před rozloučením nějak nedomluví na příští schůzce nebo tak, nastane peklo s názvem zavolá/nezavolá. Nepochybuji o tom, že i kluci uvažují podobně. Většinou se asi stydí, nebo dělají frajery a nezavolají, holka samozřejmě nedočkavě čeká na telefonát, aby slyšela, jak byla včera úžasná… nedočká se. Holka chce prostě jen jistotu, že to není jenom krásný sen, a kluk zas nechce být z toho krásného snu rušen.

První společná noc… holky si ji spojují s romantikou, příjemnou hudbou, svíčkami… já říkám-ať je to kde je to, hlavně aby to bylo s člověkem, který si to zaslouží. Tady hraje u holek důležitou roli citová angažovanost. Zatímco kluk se vyspí s pěknou holkou, i když do ní není zrovna blázen, u holek se to tak často nestává právě kvůli tomu, že sex většinou spojují s hlubším citem.

Naprosto nesmyslné se holkám jeví tvrzení kluka, který chce z ničeho nic ukončit vztah s tím, že potřebuje víc volnosti/času/být nějakou dobu sám, ačkoliv jejich vztah skvěle klapal. Pro holku je to veliká rána, o to větší, pokud ve vztahu nebyly žádné problémy. Pokud k něčem takovému jako je rozchod dojde, holka chce slyšet důvod, aby mohla analyzovat, a propříště se podobné situaci vyvarovat, proto se kluci nedivte, když holce nestačí výmluva dej mi čas, potřebuji být sám apod. Vám by to snad stačilo, myslíte prozaičtěji a berete život jak je, kdežto holka prostě chce vědět proč. Možná jen ze zoufalého pokusu přizpůsobit se podmínce, aby k rozchodu nedošlo, ale to je, myslím, v tu chvíli už zbytečné.

Vím, že kluci mají problém s vyjádřením svých pocitů, ale holky tohle prostě potřebují. Ty chytřejší a důvtipnější si dokáží všímat všech neverbálních projevů lásky, ale, přiznejme si to, rády, moc rády slyšíme ta otřepaná slovíčka miluji tě. Na druhou stranu tohle říká leckdo, a přitom to vůbec nemusí myslet vážně. Ale pokud už to vážně myslíte, zkuste to taky říkat častěji, my holky to moc rády slyšíme.

Je jasné, že holka očekává od kluka věrnost, to snad obě strany. Zajímavé je, že zatímco pro kluky je nejhorším druhem nevěry jeho dívky, když se dozví, že spala s jiným, holky jsou zase mnohem nešťastnější, když se jejich kluk více citově upoutá k jiné, když jí svěřuje tajemství, která jí neříká, když se s ní domlouvá na něčem o čem s ní nemluví, když si s ní víc rozumí, častěji koketuje… to je pro holku peklo, protože když ho načapá s jinou v posteli, dá se to ještě ospravedlnit tím, že „to“ na něj přišlo a nemohl se v tu chvíli ovládnout, že měl vypito, že to byl jen pud a že k ní ve skutečnosti nic opravdového necítí… no, ale abych zas z kluků nedělala necity, nejsou všichni stejní…

Vztah dvou lidí, ať už se vyvíjí jakkoli, by neměl postrádat vzájemnou komunikaci. Je smutné, když se s nejbližším člověkem nedokážeme domluvit na těch nejzákladnějších věcech. Nejsme a naštěstí ani nemůžeme být stále naladěni na stejné vlně, mít naprosto stejné pocity a touhy. Každý jsme jiní a každý z nás očekává od vztahu něco jiného. Každý si představuje chození trošičku jinak. S tím musíme počítat, protože spojíme-li jednou svůj život s někým jiným, neznamená to, že se nám ten dotyčný bude stále přizpůsobovat. Slovo tolerance tady dostává velký význam. A k tomu všemu domluva. I ty největší problémy se dají zvládnout, pokud se na nich ti dva domluví. Neznamená to však, že se tímto vyřeší problémy k naší spokojenosti. Velmi často jsou to rozhodnutí a ústupky, které nám nejsou zrovna příjemné. K tomu se dá říci jen to, aby si člověk vždycky dobře rozmyslel svoje rozhodnutí, aby se pokusil vcítit do druhého a aby především nezradil sám sebe.